Název

Vandr - Brdské lesy

Popis

Docela často se stává, když čtu článečky o Brdech, zejména z pera nejrůznějších cestovatelů, trampů, ale i podbrdských domorodců, že si tak trochu možná nejsou jisti tím, zda mohou Brdy označit za hory, či nikoli. Jakoby si s tou myšlenkou jen pohrávali, zmiňují ji často nesměle a z textu je cítit otazník – a tak trochu někdy i obava, aby náhodou nebyl autor za takové označení kritizován či dokonce vysmíván. Brdy pak již jsou klasickou vrchovinou, jež místy dosahuje až charakteru „hornatiny“. Absolutní výšky hor v řadě případů přesahují 800m (max. 865m) a i průměrné relativní výšky se pohybují mezi 250 až 300m, v extrémních případech i více. (Např. Plešivec 358m, Písky 341m, Tok 338m, Jordán 311m nebo Třemošná 308m). Brdská vrchovina je relativně rozsáhlé území (827 km2) s členitým reliéfem, vystupujícím z okolní spíše jen mírně zvlněné krajiny České kotliny, od níž ji oddělují většinou výrazné svahy, jež okolí převyšují průměrně o 200 – 300m. Výjimkou je zde pouze Příbramská pahorkatina, která navazuje na sousední Středočeskou pahorkatinu méně výraznými svahy. Jednotlivé hory Brdské vrchoviny jsou propojeny dobře identifikovatelnými hřebeny, jež celkově tvoří i patrnou terénní bariéru. Na tom nemění nic ani tři průlomová údolí (Vltavy, Všenorského potoka a Litavky).

Brdská vrchovina dosahuje průměrných nadmořských výšek mezi 450 – 800m, jen její nevelká část (hl. v Kopaninské vrchovině) dosahuje nižších maximálních nadmořských výšek (Kámen, 414m), naopak poměrně významná část podcelku Brdy leží v nadmořských výškách přesahujících 800m (Tok,865m; Praha, 862m; Koruna, 837m; Hradiště, 840m; Třemšín, 827m atd.). Jedná se tu dokonce o nejvyšší polohy vnitřních Čech, převyšující i např. České středohoří (Milešovka 837m) nebo Českomoravskou vrchovinu (Javořice 837m, Devět skal 836m).

Brdská vrchovina představuje i významnou terénní bariéru, která citelně ovlivňuje i komunikační trasy a spojení.

Velmi specifické geologické podmínky (kambrické křemence, křemenné pískovce, břidlice a buližníky) představují výjimečně neúživné kyselé podloží a dávají vznik extrémně neúrodným půdám, vylučujícím jakékoli formy intenzivního zemědělského využití. Horniny, které Brdskou vrchovinu vymodelovaly, jsou neobyčejně odolné vůči erozi, jež se zde uplatňuje především jen mrazovým zvětráváním. V důsledku polohy uvnitř Čech a srážkovému stínu pohraničních hor, má Brdská vrchovina relativně nižší srážkové úhrny a neuplatňuje se zde výrazněji vodní eroze.

I přes výše uvedené, je Brdská vrchovina srážkově bohatší než okolní území. Roční průměrné srážky se zde pohybují od 550mm/m2 v nižší, severovýchodní části Hřebenů až po 800-900mm/m2 v nejvyšších polohách Brd. Je to mnohem více, než poměrně suché oblasti v podhůří, kde se srážky pohybují okolo 500mm/m2 ročně. I z toho důvodu je Brdská vrchovina – a zejména podcelek Brdy, významnou (a chráněnou) oblastí přirozené akumulace vod (CHOPAV), saturující touto surovinou rozsáhlé oblasti ve svém okolí.

Kategorie a štítky

Nastavení